Půl šestý, venku mlha, zima jak na Sibiři a já čekám před domem na Elišku a její Favorit, který nás zaveze do Hlučína. Ne, to není horor, takhle pěkně začíná víkend milující paničky šíleného bígla a poťouchlé bordery.

Na místě už pobíhali podobní fanatici a já jsem zamířila ke vcelku početnému „vosímu“ ostrůvku. Po zhlédnutí startek jsem zjistila, že medíci jsou pěkně „našlapaní“,co jméno-to bomba. A že těch jmen bylo dost… Ale co, přišly jsme si pěkně zaběhat a užít si víkend- zaprvé teď prožíváme pekelný období, kdy si parkury kazíme navzájem(ukázalo se, že z větší části já:o)) a zadruhé- na co by nám byla na sídlišti sekačka…

První jumping byl šíleně záludný…………………hmm dobře kecám, záludný nebyl vůbec, jenom jsem si nepohlídala stažení( což se ukázalo být víkendovým problémem) a disk byl na světě. Měl následovat relax až do trojkových zkoušek, v podobě občerstvení a sledování, jak to běhá ostatním závodníků. Nicméně stalo se nemilým zvykem, že zatímco panička běhá, borderečka spinká. Když panička doběhá, borderečka dospinká a když dospinká, chce běhat. Vyrazily jsme tedy na parádní procházku ke štěrkovně a vrátily jsme se v polovině dvojek. Z vyšší moci mi byl dán povel „toč“, vysvětleno jak se zachází s foťáčkem o třech čudlících a začala moje ne moc dlouhá a ne moc slibná role kameramana. V kostce-1) teta Ikinková zaběhla moc krásný běh, Ikinka se vážně snažila a zvedala nožičky- nevím proč nádávala(Peťa samozřejmě), má z něho přece fotku:-D. 2) první úspěch- podařilo se mi natočit Verču s Airinkou!! hmm…no možná jsem měla použít trošku zoomu…3) nevím proč, jsem nenatočila Elišku s Cassynkou, určitě si s někým prohodila pořadí!!:-D Holky mají naštěstí (bohužel?) smysl pro humor a jako odvetu mi udělaly TOTO pro změnu z mojí zkoušky. Která jen tak mimochodem stála za houby, Kára minula hnusný náběh do slalomu, tudíž šílená vracečka, tudíž fujčas.

A pak to přišlo. Technický open běžela Karmenka skvěle, čistě, vcelku i makala a na poslední překážce dis. Prvek dvou překážek (start, cíl) vedle sebe stavěl „Hipík“ v téměř každém parkuru-stejně jako stahování o 180° po slalomu. Právě na tomto jsme se vysekaly celkem třikrát. Stále ta stejná chyba. Moje. Takže máme další položku na seznamu co je třeba trénovat, trénovat, trénovat.

Neděle byla o poznání milejší (čas odjezdu z Ostravy a počasí). Vosí řady lehce prořídly a mě byla odberána funkce kameramana-proooč?:-D Před halou jsme potkaly 10-ti týdenní štěně kavalíra, Kari tedy dala jasně najevo, že by si o „to“ ani svojí plyšovou žirafku neopřela, zato Odie byla nadšená. Také se konečně i ona stala důležitou a mohla s někým třískat o zem, jak to dělali starší jí a rvát někomu chlupy, jak to dělali starší jí a taky mohla lítat a radovat se, že ji ten „malej skřet“ nemůže dohonit.

Nevím proč na mě překážky nahňácané uprostřed (rozumněj nedělní open) působily uklidňujícím dojmem, každopádně nejspíš začnu věřit ve svou intuici. Karinka běžela parááádně, makala, všechny záludnosti překonala(cíl byl ale postaven jinak). Spadla nám sice laťka, ale z tohoto běhu mám vážně skvělý pocit. Abych si toho zase tolik nemyslela, rozhodlo se tedy to moje zlatíčko zničit jumping. Byla totálně mimo, a proto dostala po odmítačce lehni (přerušení práce psa na parkuru)=dis. V rámci hesla „jednou jsi dole, jednou nahoře“ Kamenka odběhla boooožííí zkoušku- čistě, rychle, dis na poslední překážce. Ve zkratce- infarkt, ale dobrej pocit:o))

A co Odinka? ta si užívala privilegia nezávodícího psa, setkala se s částí své famílie a jelikož máme spoustu hodných tet, které ještě nezná, využily jsme je k socializaci. Výsledek- dnes( 30.10.) se Odettka nechala podrbat od jakési babičky, která mě opět dorazila: „Pěkného pejska to máte. Však ty voříšci jsou stejně nejzdravější..“