Letošní Mistrovství republiky mládeže se konalo až na druhé straně republiky - v Třeboni. Koně, kteří se tam měli pást, jsem neviděla, ale rybníků tam bylo opravdu hodně – například přímo u haly Svět. Naše ostravská výprava- já s Kari, Eliška s rodiči, Bertíkem a Cassčou, vyrazila už v pátek odpoledne. V Kroměříži jsme ještě přibírali Janu Terinkovou a už jsme si to pelášili směrem na ftipnou vesničku Nové hlíny, kde jsme měli pronajatou chatku. Musím říct, že chatka byla taktéž ftipná. Vážně jsme se hodně nasmáli, když jsme večer rvali psy do horního patra po žebříku a ráno se je snažili sundat dolů. Nikdo nezkoušel zdvihat ovčandu Sáru, takže jedinej hafan co nespolupracoval byla moje 12-ti kilová Karmenka:o). Ostatní psi přenosy 2x denně víceméně snášeli. Co říct, celý MRM bylo ftipný:o). V pátek večer se k nám přidala Zuzka se Sárou a Samem, který okamžitě zaparkoval u Kari a Zuzka to shrnula: " Ta bude brzo hárat viď"? No na mě přišly mdloby při představě hárající, o psy se zajímající, a tudíž neběhající Káry.

V sobotu ráno vypadala Kačena díkybohu normálně ( porvala se se Sárou a ignorovala Sama) a tak jsme vyrazili k hale. Běhat se začalo hrou( chyba a ven), na které jsme teda s Kari popravdě spíš testovaly zónovky. Žádná umělá tráva- jupíí,jdeme běhat:o). Nato následovalo myslím agility družstev, což byl takovej antikarmení parkur. Dva tunely naproti sobě a uprostřed ještě nástupka na áčko a kladinu. Do dvou tunelů jsme se ještě dostaly, ale pak když už jsme byly z motanice skoro venku, to Kari vesele napálila místo na kladinu znova do tunelu. Jelikož diskla i Zuzka se Samem tak Žihadla skončila s nadějemi do součtů. Kari pak doběhla už čistě, navíc hodně makala, takže jsem z toho běhu měla vážně dobrý pocit. Zato z jumpingu jednotlivců jsem dobrý pocit rozhodně neměla- DIS a ještě k tomu úplně zbytečný. V neděli se nejdříve běželo finále družstev. Žihadýlkům už šlo jen o umístění v jednotlivém běhu a mě tak trošku hlodaly ty včerejší DISky. Popravdě když jsme vydiskaly potřetí, spřádala jsem plány na vraždu (nevím jestli bígla nebo sebe:o), ale agility is fun a ono opravdu je. S fajn lidičkama kolem je. Před námi byl poslední běh- agility jednotlivců. Díky našim ftipným diskům jsme startovaly hned zkraje a já se tiše modlila ať doběhnem aspoň tenhle parkur. Jedno jak, ale doběhnem. Opět ftipný parkur- houpačka, áčko a pod ním vesele stočený tunel. A tak jsme běželi. Hádejte jak? Přece ftipně- odmítačka ani nevím kde, chyba na slalomu v poslední tyčce a zkušeně přeletěná zóna. Celkem 15 trestných, ale jeden z nejrychlejších časů.

Když se na to podívám zpátky tak výsledky byly opravdu hrozný, ale celkově mám skvělej pocit. Totiž naposledy jsme v hale běhaly na MEjku a hodně jsem se bála(spíš jsem se děsila), že Kari předvede „slavnýho bígla". Nepředvedla a běžela. Myslím, že i jí se závůdky moc líbily, jelikož v parku hned u haly bylo spoustu myších děr a ona mohla norovat jak dlouho chtěla (teda když jsem jí zrovna neotravovala s nějakým agilitěním:o)

několik fotek zde

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•