V rámci naše programu „třeba využít ticha před bouřkou“ jsme s Karmenkou vyrazily na poslední větší výlet na dobu neurčitou- totiž než bude Odinka schopná to ve zdraví ujít a počasí nebude odporné….

Ve čtvrtek ráno jsem sbalila našich pět švestek ( prachy, misku, vodu, trochu jídla a spoustu Froliků) a odcestovaly jsme na ostravské hlavní nádraží, které pro mě bylo doposud velkou záhadou( vživotě jsem tam nebyla- nesmějte se, jsem prostě čecháček a když jedu vlakem, tak jedině ze Svinova:)). Cíl cesty byl Frýdlant nad Ostravicí, odkud jsem chtěla pokračovat na Ondřejník a pak by se vidělo kam dál-ideální výlet, ne?:-D

Nahoru jsme se vyškrábaly za necelou hodinku. Karmenka si užívala svobody pod pohrůžkou „zkus zdrhnout a až tě chytnu dostaneš Odinu do pelechu a pořádně na prdel. Po brigádě v restauraci už smažený sýr nemůžu ani vidět, takže hospůdce na Ondřejníku jsem se vyhla ooobrovským obloukem a pokračovaly jsme k mapě. Po velkém hledání „ kde to vlastně, sakra, jsem“ jsme nabraly směr na Kunčice pod Ondřejníkem, kde buď budeme pokračovat dál, opět neznámo kam, nebo sedneme na vlak a povfrčíme domů. Cesta byla tentokrát hezká, šli jsme pěkně po vrstevnici, takže žádné horolezení… V Opálené jsme změnily kurz na Čeladnou( další scénář nudně stejný- budeme pokračovat někam dál…) Stezka vedla po sjezdovce pozitivním směrem-totiž dolů:-D. Daly jsme si s Károu závod kdo bude dřív dole- pěkně blbej nápad. Vyhrála Karmena, protože včas podlezla ne moc chytře umístěné, provizorní elektrické ohradníky, zatímco já si málem rozbila držku. Předvedla jsem skok na který by byl pyšný i Mike Powel, jelikož zastavit fakt nešlo.

V Čeladné jsme byly už totálně bez vody, a tak jsme si daly menší zacházku do centra, kde by mohla být samoobsluha. Byla. Doplnily jsme zásoby-jídla, pití i energie a šmatlaly dál( tentokrát už s jasným cílem- přes Sokolovskou chatu na Novou Dědinu, kde jezdí železnice). Dál jsem nechtěla pokračovat hlavně kvůli dávno nedoléčenému pravému kolenu, které mě už tak nenávidí a zrovna mu neprospívá občasné padání z Merloska, točení při agi a šplhání do kopců.

Před Sokolovskou chatou nás čekal skvělý výhled na Beskydské vrchy- Lysou, Smrk, Kněhyni a další. Celé panoráma bylo zobrazeno na asfaltce, takže jsem poznala, která je která…perfektní nápad. Zatímco jsem čuměla na hory, Karmenka zdrhla do ohradníku za krávami a plácla sebou do prvního kravince, který viděla. V Nové Dědině jsem tedy nastupovala do vlaku s odporně páchnoucím psem(jelikož kravinec přežil i můj včasných zásah, to když jsem smrtelně uraženou Karmenu vrazila do jakési říčky).

Kolem šesté jsem podruhé viděla hlavní nádraží v Ostravě, chvíli potom jsem doma louhovala Karmenu, její šátek a postroj v psím šampónu a minutku nato jsem padla zbitá do postele.

Sečteno a podtrženo- ušly jsme cca ubohých 15 kilometrů, ale na chvilkové zničení bígla a dlouhodobé nohou to naprosto stačí:))

fotky zde

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•