Tragédie nebo komedie?

Původní plán- v pátek sednout do vlaku, dojet do Hranic a přidat se ke Strnádkům, Lucce Kofolkové a tetě Terrinkové- ztroskotal ve čtvrtek, kdy mi zamailovala Jiřinka, že Kozence odešla převodovka. Daly jsme dohromady o něco šílenější plán "b" - pět psů, pět lidí, 4 kennelky a další báglíky se měli narvat do našeho combiku bez nosičů. Protože ještě nějaký ten měsíc nesmím vyrazit na silnice, Jiřinka něco po jedné vyrazila pro autíčko, mě, Kari a bágly.

Už ve čtvrtek se mi vcelku úspěšně podařilo sbalit závodní věci a psa, načež jsem se ve čtvrt na dvanáct probudila s tím, že mám rejoicy, alpinky, vosí a mejkový triko v prádle a nahá běhat nechci. V pátek jsem ještě běžela do školy napsat test z chemie a domů jsem se přihnala tak půl hodinky před příjezdem Jiřinky. Při žehlení totálně mokrýho prádla, jsem dostala absolutně genialní nápad-udělat si na sobotu toasty. Do mikrovlnky jsem vrazila máslo, abych ho vůbec mohla ve dvou minutách namazat a běžela jsem zpátky k žehličce. Podařilo se mi propálit přezku u rejoiců, takže teď ze mě doslova padají. K dalším škodám se dá započítat ubohé máslo, tedy spíš papír, který jsem na něm nechala a tak jsem poprvé v životě založila požár:o)) Do toho zmatku mobil- Jiřinka, že jí volali ze servisu. Kozenka nakonec pojede, ale musí se speciálně řadit a jelikož už byla v Ostravě, byly jsme s Kačorkou vyzvednuty u Broadwayky a do Puntíka jsem sedala s typickým pocitem, že něco nemám...

Cesta už pak probíhala hladce. Ve Větřkách jsme na Kozenku namontovali rakev, speciálně dostajlovanou černýma samolepkama ( nikdo totiž nepřišel na jejich původní význam:-D). V Hranicích jsme nabrali Janu s Terrinkou a fičeli dál. Svratouch je vesnička uprostřed Žďárských vrchů, všude kolem lesy, louky a když jsem zahlédla první srnku, slíbila jsem Karmence krásný víkend na vodítku.

První víkendové "ups" zaznělo na prezenci. To když jsem zjistila, že pocit, že jsem něco zapomněla doma byl úplně oprávněný. Výkoňák! Jeho místo vedle Petpasu zaujmul starý, žlutý očkovák. Naštěstí zas tak velký problém to nebyl a když se vracela část příspěvku z loňské repre, spíš jsem si dělala starosti na jaké závody letos ještě vyrazím:)) Večer jsme všichni zalezli do chatky a s vidinou zítřejších 4 běhů radši rychle usnuli.

V juniorech medium nás bylo kolem 10 a v sobotu byli na programu ( stejně jako v neděli) dva jumpingy a dva openy. První jump byl vcelku lehký (více než polovina čistých běhů) a tak nás shozená laťka posunula až na osmé místo. V openu už ale letěly dolů laťky dvě a měla jsem sto chutí zaškrtit bígla, který neshazuje téměř nikdy. Bodový náskok prvních třech už byl ale veliký a po tom, co jsme II. jumping i open diskly už docela v nedohlednu. Heslo dne, které jsme dali dohromady s tetou Terrinkovic "Jihlava to jistí" ( současně s MEjkem se v červenci v Jihlavě koná pohár Vysočiny) jsme používali čím dál častěji. Co mě mrzelo daleko víc než vzdalující se Itálie (Belgie je bohužel neopakovatelná:( ) byly Carmenčiny laťky. Nakonec jsme došli k závěru, že výška medíkovských skoček má 45cm, místo obvyklých 40. Což mě docela uklidnilo a v duchu " Jihlava je jistá" jsem přežila neděli. V nedělním jumpu letěla dolů opět jedna skočka, v openu tuším dvě. Tím pro mě končily kvalifikačky, protože v posledních dvou bězích už jsem nestartovala( Kačorka a většina psů už neběželi naplno).

Moc ráda jsem zase pokecala s fajn lidičkama, se kterýma se bohužel potkáváme jen na junioských akcích. Přece jenom i ta naše malá republika je dost velká:)). V průběhu neděle mi přišla úžasná zpráva, ta ale ještě chvíli zůstane tajná:)). Zatím s Carmenkou regenerujeme síly na květnový Moravskoslezský pohár, kde doufám zůstanou všechny tyčky na svých místech:)

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•