Na tyto závody jsem se velmi těšila, protože jsme neměly v plánu „pouze“ běhat, ale také zkontrolovat náš nový přírůstek- Odie.

Svou porci štěstí jsem vyčerpala už v pátek ráno, když jsem se nadávající vracela téměř ze Svinova pro zapomenutý stan, bez kterého jsem doopravdy odjet nemohla. Vlak mi samozřejmě ujel a já na sebe byla pořádně navztekaná, že do Hradce dojedu navečer a miminka uvidím nejspíš až v neděli. Doma jsem zapnula internet, abych zjistila, v kolik jede další spoj a přeběhl mi mráz po zádech- u Studénky na projíždějící vlak spadl most, mrtví, spoustu zraněných…“Bože co to bylo za vlak,“ byla první věc co mě napadla. Ano, v Eurocity 108 Comenius podle IDOSU doopravdy měla sedět. Pocit příšerný, okamžitě jsem přestala nadávat na stan a slíbila mu generální úklid- zaslouží si ho:o)). Do Hradce jsem nakonec odjela o 3 hodiny později. Všude panoval zmatek, nikdo neměl moc zpráv- ale to jsem čekala. V narvaném rychlíku na Prahu s hodinovým zpožděním, seděli převážně cestující z vybouraného vlaku, příšerné informace jsem tak měla z první ruky. Kolem sedmé večer jsem byla konečně v Opatovicích a kdo seděl na cvičáku? Lucka a 6 spících černobílých koulí. Prckové mi okamžitě zpravili náladu a já ještě vydolovala z Lucky slib, že je přiveze i v sobotu. Nezbývalo než postavit můj milovaný stan a po úmorné cestě jsem padla jako zabitá.

Prostředí závodiště bylo vážně příjemné. Pár kroků od parkuru tekla jakási říčka, kam jsem v neděli před každým během chodila smáčet Káru. V sobotu počasí moc nepřálo, spadlo i pár kapek, ale v neděli už na nás zase pěkně koukalo sluníčko a celkově bylo moc hezky. Co nebylo hezké bylo naše běhání. Výsledek připomínal spíše bitvu než souhru. Já jsem si neodpustila pár chyb, Kari zas dělala blbinky kde ji napadlo- obrovské oblouky, dvě oběhnuté překážky a skočky do kterých doslova padala po čumáku. K tomu byla extrémně šílená, absolutně nesoustředěná, oči svítící- většina našich diskvalifikací byla pro přerušení práce psa na parkuru, když už to vážně přehnala a dostala lehni, nebo před „lehni“ ještě zvládla áčko. Ten víkend jsme si nesedly a moc velká psychická podpora pro následující Mistrovství bíglů to rozhodně není, spíš naopak. K večeru se objevilo známé autíčko s plným kufrem štěňat a o zábavu bylo opět postaráno. Že je Odinka to NEJkrásnější a NEJúžasnější štěndo na světě asi nemusím moc zdůrazňovat (majitelé ostatních nejkrásnějších a nejúžasnějších mimčat mi určitě odpustí:o)))

V neděli mě překvapila Karmenka, která se v prvním běhu už zase velmi snažila, bohužel ji nevyšel krok a brnkla o dálku, ale jinak běžela úžasně. Rychle, přesto soustředěně- o nějakém obíhání posledních skoček ani památky….A tak jsem za odměnu vyrazila do( pro sebe zakázaného území) velkoobchodu chovatelských potřeb nastraženého přímo na cvičáku. Karmence jsem pořídila pískací balónek, který tolik miluje a pro Síájejku pytlík na žrádlo, až bude jezdit s náma po závodech:o)) Před A3 zkouškou jsem Kari rozběhávala na onen skvělý aportek, na startu jsem ho odložila a vydala se na parkur. Pískací kus modré gumy se ale ukázal být darem Danajským- Kára absolutně nesoustředěná, lítala jak magor, neshazovala, ale PADALA do skoček, na zóně oči vytřeštěné, asi čekala kdy už HO konečně hodím. Nehodila, po áčku jsem ji už lehce rezignovaně nechala disknout a doběhly jsme konečně do cíle. No jo, moje blbost-balónek jsem v cíli okamžitě zabavila a s bíglicí se shledali až po skončení závodů. Poslední běh byl- jako téměř všechny, doopravdy hezký a říkala jsem si, že ten už konečně musíme stylově dokončit. Pěkně naivní jsem byla. Kari se jako vždy vrhla do parkuru s nasazením života a opět jsme skombinovali naše chyby 1)posadila jsem ji blízko první skočky, takže laťks spadla- na druhou stranu nebylo to zas TAK blízko a při troše dobré vůle mohla zvednout nohy 2) z houpačky se Karmenka katapultovala tak, že to smrdělo chybou( jestli pan Rybář pískl nebo ne už nezjistím) 3) z tunelu můra běžela přímo na kladinu a moje chyba, že jsem na ni víc nepočkala- na druhou stranu též si to mohla odpustit, náběh byl úplně rovný. Po té odmítačce už jsem to nechala laissez faire laissez paser a víceméně nechala Karmenku předvést úžasnou zónu na áčku.

Naše výsledky nic moc, doufám, že se to do republiky nějak srovná. I když rovnat asi není co, s bíglem, a speciálně s Karmenkou, je to prostě HOP nebo TROP( v poměru 3:5:o))

Z Lucky jsem opět vydolovala slib, že mimča přijedou i v neděli a tak jsem si mohla Odinku ještě poňuchňat než vyrazím zpátky do Ostravy. Taky jsem chtěla vyfotit holky spolu a musím říct, že lepší „dáreček“ jsem Káře za ty její neplechy dát nemohla. Karmenka čuměla na štěně(o kterém podle mě ví, že jí bude přiřazeno do jejího prostoru/bytu/postele) s takovým zhnusením, že i těžší kalibry by se kácely. Když jsem si doma přiblížila jednu z fotek, zjistila jsem, že štěně pozoruje Karmenu se zhnusením, vyrovnající se tomu jejímu. Takže srandu mám zaručenou a už jen odpočívám dny do příjezdu černobílé teroristky:o))

fotky zde

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•