Rok se s rokem sešel a já opět vyrazila na závody do dalekých Opatovic n. Labem, které mě naprosto dostávají pohodovým zázemím, skvělou organizací, perfektními parkury Peťi Rybáře a bombovými cenami. Navíc je to pro mě místo, kde jsem poprvé spatřila svoji černou sobeckou příšeru nebo spíše kde ona spatřila mě…Zkrátka tradice je na světě a já už se teď těším na další ročník…

Nezapomenutelný je rozhodně obrázek z cesty, kdy na frekventované hradecké dálnici visím za hagusy, hopskám po klíči na demontáž kolových šroubů a snažím se vší silou vyměnit píchlou pneumatiku…Zbytek víkendu už byl nicméně velmi příjemný, Karinka chytla jednu ze svých světlých chvilek a až na pár mých blbin se nám opravdu dařilo. Sobotní zkoušku nemohly dokončit, protože se ošklivě brnkla na zdi, ta nedělní nám už ale neutekla a bylo z toho 1. místo, stejně jako v nedělním jumpingu.

V neběhacích pauzách jsme s Evčou Linkovic vytáhly mlaďochy a mě padala čelist nad Coudíkem tryskajícím sekvence, o jejichž existenci jsem neměla nejmenší potuchy. Takže inspirace plný košík, teď už jen správně realizovat :o)

Už aby byl zase srpen a Sirius cup opět přede mnou, tentokrát i s Hudánkou :o)

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•