Tato neděle byla v podstatě poslední šance na výletek na hory, protože další nezávodní mám až někdy v červenci. Kvůli hrozným prognózám o bouřkách, přívalových deštích apod. jsem zvolila kratší, zhruba 20-ti kilometrovou trasu na Tanečnici. A tak jsme vyjely :o)

Autíčko jsem zaparkovala v Hustisku, kousek od Rožnova p. Radhoštěm a odtud už co nejrychleji do hor. První obrázek z mých milovaných Beskyd- proboha lavina!!! Mozek zareagoval do dvou sekund a z laviny se vyklubalo stádečko běžících bílých krav. Než jsem vylezla nahoru na pastvinu, 2 zoufalí zemědělci s 2 borderkami, se snažili nahnat Jerseyky do chléva nahoře na louce, a když už byli skoro u baráčku, hovězí se otočilo a značně pobaveně utíkalo dolů. Doteď jsem myslela, že Herriot kecal…V záchvatu dobré vůle jsem nabídla svou neschopnou borderku a ruku k dílu a šup mezi krávy. Nutno říci, že Karenka se odmítla akce účastnit a všechno naše trapné počínání pozorovala z vedlejší louky. A cyklus se opět opakoval..krávy jsme měli skoro u chléva, otočení a hromadný úprk dolů, kde nás vyčkávaly a těšily se, můry, na další postup. To vše se opakovalo ještě třikrát, když na 4. pokus strčila první kráva hlavu do chléva a všem ( včetně už docela znavených borderek) nám spadl šutrák ze srdce. A uuups, kráva si svůj úmysl- vlízt konečně dovnitř rozmyslela, vycouvala a my jsme opět viděli zadky dobytka poskakujícího dolů. Jsem hluboce přesvědčena, že se nám je tam nakonec podařilo nacpat ne díky našim skills, ale, protože Jerseyky byly unaveny a spokojeny s krásným dopolednem.

A tak jsem s více než hodinovým skluzem, bonusovými kilometry (můj skromný odhad-4 km běhu) a slušně znavenou bordurou pokračovala dál. Cesta šla hladce, Hudánka přestala být po chvíli znavená a zase po mě házela Šišky a Karinka šmatlala kousek před námi. Došly jsme na docela pěkné rozcestí, kde před námi očividně šli dřevorubci a vyrvali všechny stromy se značkami- tedy pravý čas kouknout do mapky. Vytáhla jsem mapu, položila jsem foťák na pařez, otočila jsem se a bígl, který stál před minutkou 2 metry ode mě, najednou nebyl. A je to tu zas…. Jelikož pěkně svítilo sluníčko a jelikož jsem co se Káry úprků týče již značně otupělá, rozplácla jsem se na pokácený stromy a do minutky jsme s Hudou usly. Probudila jsem se za necelou hodinku se spáleným ksichtem, zrovna když se vracela…původně jsem teda myslela, že mám bígla, ale vrátila se mi smradlavá koule bahna, no co, rozdíl mnohdy nejhde poznat a mohlo se pokračovat dál.

Další cestování už bylo lehce stereotypní, ale ta krajinka- ta se nevykouká nikdy… Kolem 5. jsme opět míjely naše milé Jerseyky, které spokojeně ležely a žraly, nicméně jen co v nás rozpoznaly milou společnost z rána, rázem byly na nohou a než jsme sešly kolem pastviny, dohnaly nás, připraveny si zase pěkně zalaškovat :o)
fotky

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•