A máme rok klid!!!

Na juniorských kvalifikačkách padlo heslo " Jihlava to jistí", nakonec byla Jihlava jistá jen pro mě:). I když byl pohár Vysočiny dlouho dopředu plánovanou akcí, náš odjezd nebyl do poslední chvilky jasný: 1)Kára přestala kulhat ve středu 2)Jak se proboha dostanu do Jihlavy 3) Jak se proboha dostanu z Jihlavy. Všechno se překvapivě vyřešilo a v pátek jsme s Kari dělaly Ostravě pápálálá:)) Dále se nědělo už nic zajímavého- dojely jsme, za asistence Kari jsem postavil stan( možná i PŘES asistenci Kari...:-D) a spinkaaat.

V sobotu ráno nás probudil štěkající cvičák( moc děkuji, protože budík jsem měla šikovně nastavený na sedm večer místo ráno:)) Začínalo se jumpingem, paní rozhodčí postavila krásný, prostorný parkur-ideální na probuzení. Karmence se taky moc líbil a bylo z toho druhé místo. Na agi akcích je vždycky pořádný vosí roj, a proto jsem si nikdy neuvědomila, jak moc se vlečou zkoušky. Postavit jedničky, prohlídka, strašně moc běhajících lidí, postavit dvojky, prohlídka,(v současné době už pokračujeme dál přes...)...stále ještě dost běhajících lidí, postavit trojky, prohlídka a teď teprve akce. Nicméně jsem se dočkala. Trojkový parkur byl obyčejná trojka, docela jsem se těšila. Ups. Po klasickém rozběhavání Karmenky na míček 3 minuty před startem, jsem se přesunula před prostor parkuru. Těsně před námi stála kladina, kterou Kari vcelku slušně hypnotizovala. Poté doběhl závodník před námi a už jsme si vykračovaly na start naším typickým "k noze"! Kára jako správnej kladino-áčkofil tyto překážky miluje a nenechá si na ně ujít příležitost. 80% myšlenek než jsme došly na start věnovala nedaleké kladince. Kombinováno s mojí chybou malého náskoku-DIS. Sobota se neuvěřitelně vlekla, medíkovský open přišel na řadu něco po půl pátý, a to ještě nebyla odběhaná početná skupina largů a veteráni. Zase jsem ale měla spoustu času na promýšlení nové taktiky na Káru.

Trošku historie: Na začátku jsme chodily na start na stahovacím vodítku, tato technika však bouchla už na druhých závodech, jelikož Kari při sundavání vodítka chytne amok a letííííí....po zákazu držení psa za kůži a odhazování na startu jsem znova měnila postup na úplně jednoduché "k noze". Nevýhody ale byly značné, především v tom, že Kára se nehorázně courala a stihla prohlídnout celý parkur, prostě se vůbec nesoustředila. Takže po sobotní zkoušce se nový bojový plán mění na "doneste si svého bígla na start". Zatím se mi to velice osvědčilo- Kari nemůže zdržovat a hlavně se s ní velice snadno manipuluje( konec tedy dohadů, jestli budu dělat vervorta nebo ne:)))

Zpátky k openu- Kára se snažila, běžela čistě a rychle, a protože nás už nikdo jiný nepředběhl-vyhrály jsme!:) Slíbila jsem, že když vydrží spinkat převážně celý den v T-campu, vezmu jí za odměnu večer na pořádnou procházku. Tak jsme se vydrápaly na nejmenší kopec v okolí( cesta nahoru stejně zabrala nejmíň půlhodinku), Kára se ještě vyšplouchala v potoku a já už jsem se vážně těšila do spacáčku:)

V neděli jsme mohly chrápat pěkně dlouho, přesněji do medíkovské prohlídky. Kolem půl deváté bylo na šortky tak akorát, takže jsem tušila, že počasí nebude asi nic moc. Taky že nebylo. Sluníčko pálilo solidně, vedro bylo nechutné...ale všechno se to projevilo pouze na mém spáleném ksichtíku a kolenou( ramena mi už spálit nelze:)). Kari první letošní pořádné závodní vedro zvládla absolutně na jedničku. Běhala absolutně normálně, žádnou změnu rychlosti jsem nezaznamenala... Začínalo se openem, který jsme běžely naprosto geniálně až do předposlední překážky- spadl nám polystyrenový element na zdi. Pak přišla na řadu zkouška. Po prohlídce "antikarmeního" parkuru jsem už v hlavě skládala přihlášku na zkoušky v Ostravě příští týden. Parkur obsahoval mimo jiné pro nás zcela neřešitelnou věc- těsně za tunelem áčko, ale trasa vede do slalomu, který je rovnoběžně s tunýlkem. Pro zpestření je mezi tunelem 1 a slalomem dva ještě jeden tunel, který se nejde. Není to moc srozumitelné, že?:-Dklik-videjko (odkaz na video“ 6.7.-MA3“). Světe div se, Kari se za tunelem podívala po svojí nehorázně pomalé paničce, tudíž jsem stihla doběhnout na správné místo a domů jsme doběly s čistým kontem a druhým místem v kapse( myška za látkáčem). Naše statiska: trojky jsme obhájily na třetích závodech( z toho jedny jednodení) ani ne za měsíc po prvním startu!!!!

Poslední jumping byl hop nebo trop. Když zaběhneme čistě, umístíme se v součtu. Štěstí ve zkoušce se proměnilo ve smůlu v jumpu- spadla nám první laťka. Karmenka každopádně ani v posledním víkendovém běhu neztrácela na rychlosti, mám z ní velkou radost. Kromě sobotní zkoušky se všechny běhy vydařily a užily jsme si parádní víkend.

Ceny byly díky hodným sponzorům perfektní, domů jsem si odvážela vice něž 7 kg slušného papání pro Karmenku, ňaminky, poháry a asi nejkrásnější medaili jakou máme (teď nemyslím třetí trojkovou..:)) Do Jihlavy se budem opět těšit!!

Pár foteček tady

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•