Je sice moje první borderka, ale už jsem si jistá, že ne poslední, protože jsem zcela propadla jejich kouzlu. Neskutečně temperamentní, divoké, poněkud neodbytné, černobílé klubko, co neustále vyžaduje akci. To je zhruba můj postřeh za první půl rok soužití s borderou. Nic nového pod Sluncem, ovšem pro mě objev na úrovni léku proti HIV.
Mám teď dva zcela odlišné psy už přístupem k životu jako takovému. Když chci po Karince "pac", dojde k závěru "ahaaa, mám zvedout tlapu, fajn, ale nepočítej s tím, že to bude zadarmo". Zatímco Huda "jooo jasně, tlapku chceš, to je sradndaaa, heheee, co třeba přístě do oka??" Toto spolehlivě funguje naprosto ve všem. Hudynčina snaha udělat všechno co mi na očích vidí je až neuvěřitelná. Ať si vymyslím jakoukoli blbinu, ona ji splní se svým nejlepším vědomím a svědomím. Co mě ale baví nejvíc- nikdy není uražená, otrávená nebo naštvaná. Je prostě naladěná do smavé pohody a tuto frekvenci nemění:o)
S čím částečně máme prolém ještě teď jsou cizí lidé, děti a kontakt s nimi. Velké díky patří hlavně hodným Vosáckým tetám, které každou minutku Podzimních hopsinek a dalších závodů/cvičáků uplácely Odku párkem a pendlovaly ji mezi sebou, takže už nemá problém přijít a nechat se podrbat. Tím to ale končí. Výsadu "hraní si s Hudynkou" dostal pouze uzší okruh vyvolených, těch nejstarších přátel, se kterými trávíme nejvíce času. Vzhledem k tomu, že jsem v budoucnu plánovala zkusit obrany, kde jde hlavně o hru mezi figurantem a hafanem, stále pracujeme na vztahu Hudky a nových lidí.
A jak se sžila s bordeří pohromou Karinka? Naprosto skvěle! Má veškerý můj obdiv! Po dvou týdnech výrazu "cos mi to proboha paničko donesla" si spolu začaly hrát, převážně doma, venku má každá svůj svět. Ze začátku byly i pokusy o výchovu, každopádně myslím, že Karince ulítly včely, protože mám stále to svoje divoké, výchovou nedotčené štěně:o) Koneckonců pokud znáte Pigglet, prasátko z Medvídka Pů, a přidáte asi tunu temperamentu, dostanete Hudynku:o)
